Spratek byla úplně první kniha o osobním rozvoji, kterou jsem si koupila. Asi 6 let mi ležela v knihovně, než jsem vycítila, že je pravý čas si jí přečíst. Ten čas nastal zrovna v době, kdy se můj Spratek, nebo-li ego, začalo projevovat nejvíce. Doma jsme rozhodovali finanční investici a já měla jiný názor než manžel. Zasekla jsem se jako malé dítě, které to takhle ne, ne a nechce, a nechápala jsem proč jsem tolik zatvrzelá. Byla jsem z toho ve velkém vnitřním napětí. Měla jsem strach a nechtěla jsem o té záležitosti vůbec poslouchat, i když můj muž mě chtěl do všeho zapojit, a vše konzultovat se mnou. Byla jsem na něj dokonce rozzlobená, že mě tím vůbec otravuje.

V té době mi moje malá dcerka, která si hraje ráda s knihami, a prohlíží si nejraději knihy, co nejsou pro ní , přinesla krásnou fialovou knížku s názvem „Spratek“, a řekla „Mami, číst“. Koukám na dcerku, pak na tu knihu, přečtu si titulek a podtitulek. Najednou mám silnou potřebu si ji po takové době, co mi leží v knihovně, přečíst. Je malinká a krátká, tak bude rychle přečtená, pomyslím si. I když popravdě se mi do čtení moc nechtělo.

Do Spratka jsem se ale začetla překvapivě snadno. Ocenila jsem, že důležité myšlenky a pasáže jsou zvýrazněné tučným písmem. Zvýrazněný text jsem si někdy četla i vícekrát, abych si důležité myšlenky více zapamatovala. Bylo pro mě milým překvapením, že v knížce je řada příběhů ze života autorky i jejích známých. Při čtení jednotlivých příběhů jsem se učila jak Spratka poznat. Jak s ním pracovat, aby neřídil dále můj život. Svého Spratka se mi při čtení knihy podařilo objevit a od té doby ho už dokážu rozeznat i v různých situacích. Takže děkuji paní Jordánová 

Abych se vrátila k úvodnímu příběhu. Když jsem knihu dočetla, najednou jsem si uvědomila, že to moje zaseknutí a kategorický nesouhlas s manželem ohledně naší finanční investice, byl jen můj dokonalý Spratek, který jen křičel: „Já jsem tady a pokud to nebude podle mě, tak to nebude vůbec!“  Před jeho objevením jsem pořád jen hledala, proč to nejde, a jaké s tím budou starosti a vůbec jsem neviděla, jaké výhody nám to přinese, a že to je pro nás dobré rozhodnutí. Po uvědomění, že to jen můj Spratek mi úplně zatemnil uvažování, jsem se dopracovala k tomu, co vlastně ve skutečnosti chci já, a najednou problém přestal existovat a stala se z něj překrásná výzva, na kterou se i teď těším.

Proč jsem do článku o této knížce dala tento můj osobní příběh? Abyste pochopili, v jaké situaci Vám může knížka pomoci. Pokud jste někdy nad něčím zaseklí, nebo se Vám vrací stále stejné problémy, ať už stále ten samý typ nevhodných partnerů, nebo si nevhodně vyhledáváte zaměstnání, ve kterém dříve či později skončíte z úplně toho samého důvodu jako v předchozím, je tato knížka právě pro Vás. Ale nečekejte zázraky, jedno přečtení Vás od Spratka „neosvobodí“. Je jen na Vás, zda si dovolíte svého Spratka uvědomit a přiznat si, že Vás právě v tu danou chvíli ovlivňuje a řídí Vás. A také je na Vás, zda mu to budete dovolovat stále dokola a nebo mu řeknete: „Dost, chci to jinak!“, teď řídí mé skutečné Já, mé skutečné přání a touhy.“

Co napsat závěrem? Asi jen to, že knihu opravdu doporučuji. Já sama si jí určitě zase časem budu muset znovu z knihovny vytáhnout a usměrnit svého Spratečka 

Přeji krásné čtení.