Již rok jsem pokukovala po knížce Tak trochu lesana a něco mě k ní táhlo. Reklama na facebooku mě pořád bombardovala a já už jí kolikrát měla v košíku a pak jsem si to rozmyslela. Dva dny před svými 35 narozeninami jsem se rozhodla, že si udělám radost, kniha nakonec skončila zase v košíku a tentokrát jsem opravdu nákup dokončila.

A teď trochu o knize samotné. Řeší se zde hlavně témata pro ženy, a sem tam se nalezne i něco pro muže. V knížce jsou prostřednictvím příběhů řešena následující témata: ztráta rodičů a následně zpracování vztahů s nimi, karmické vztahy, milostné trojúhelníky, sexuální traumata, ztráta nenarozeného dítěte, ženská témata jako bolestivá menstruace, nechuť k sexu, přirozené těhotenství a porod, zpracování porodních a poporodních traumat.. Určitě jsem na něco zapomněla, protože je tam toho opravdu spousta. Jednotlivé mini příběhy jsou opravdu hodně silné a spojuje je jedna hlavní dějová linie. Až mě zarazilo, že některé z mini příběhů na mě tolik zapůsobily.  Při čtení se mi vraceli vzpomínky a zážitky, o kterých jsem ani nevěděla, že je potřebuji dořešit. Také jsem objevila i nové metody, jak na sobě jako žena můžu ještě pracovat.

Musím ale říct, že po přečtení prvních dvou kapitol jsem byla trochu na rozpacích. Měla jsem od knihy velká očekávání, ale styl jakým byla napsána a jak se skákalo z jednoho příběhu na druhý, mě trochu odrazoval ve čtení dál. Dokonce jsem uvažovala, že knihu odložím. Naštěstí jsem to nevzdala a po pár kapitolách jsem se začetla a začala vnímat hlavní dějovou linku ezopsycholožky Bětky a jejího manžela. Vedlejší dějové linky jejich příbuzných, přátel a jejích „pacientů“. V téměř v každém z mini příběhů jsem našla něco, co mi pomohlo posunout se zase o krůček dál k překonání svých traumat, případně k jejich dočištění. Asi od 4.-5. kapitoly jsem začala knihu doslova hltat a těšila se na další a další mini příběh. Jestli uvnitř mě nezabrnká na pomyslnou strunku a neodhalí, co mi dosud unikalo. Pokud ale upřednostňujete hodně napínavé příběhy, tak u „Lesany“ to nečekejte, hlavní příběh si tak nějak plyne a do něj vstupují další a další a postupně se rozplétají. Informace chodí a plynou a pomáhají hlavní hrdince dál v životě. Tak jak to bývá i v životě skutečném.

Musím říct, že rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetla. Po překonání prvotních rozpaků to byl opravdu zážitek. Pro mě si troufám i říci, že přímo terapeutický zážitek. Přišla ke mně  v době kdy jsem si čistila nějaké bloky v rodové linii a knížka mi je pomohla ještě trošku zpracovat. Díky „Lesaně“ jsem přišla na to, jaká témata nemám ještě dořešená, a objevila i témata nová, na které se potřebuju zaměřit a pročistit si je.

Za sebe knihu určitě doporučuji. Jen je třeba počítat s tím, že Vám může otevřít dveře do Vaší duše a vzpomínek, a to třeba i těch, které jste v sobě záměrně hluboko uzamkli… Je pak jen na Vás, jestli dveře opravdu otevřete a podíváte se „do očí“ tomu, co je za nimi, nebo je zabouchnete a knihu odložíte.

Přeji hezké čtení