Kdo jsem?

Jmenuji se Pavlína a už téměř 10 let se zabývám získáváním informacím o tom, jak obohatit a ozdravit svou duši. Jak co nejlépe zvládat stresové situace. Jak pomoci svému zdraví prostřednictvím alternativní medicíny, a to s pomocí jiných i svépomocí. Zjistila jsem toho dost, ale pořád mi to přijde málo 🙂 Takže v tom budu asi pokračovat až do konce svého života.

A protože ráda píšu, a chtěla jsem se o získané informace podělit, založila jsem před lety tento web, který jsem teď upravila tak, aby ladil s mým současným rozpoložením. Jak esteticky, tak obsahově.

Mým záměrem je prostřednictvím těchto stránek předávat dál, co mi pomohlo a pomáhá na mé cestě životem. Co mi pomohlo znovu se po náročných životních situacích postavit do své síly a začít se opět radovat ze života. Co mi pomáhá najít duševní rovnováhu v roli matky, manželky, dcery, kolegyně a kamarádky. Co mi pomáhá navrátit mému tělu zdraví a vitalitu. Co mi pomáhá být šťastnějším člověkem.

Pokud by Vás zajímalo, co mě dovedlo až sem, níže si o tom můžete něco málo přečíst 🙂

Má cesta…

Na mé cestě mě ovlivnilo a ovlivňuje několik zásadních událostí.

Dětství a cesta k dospělosti


V dětství to byl rozvod rodičů, po kterém následovala smrt otce. V dospělosti pak několik nevydařených vztahů. První větší průlom vznikl po smrti dědečka, který mi dlouhou dobu nahrazoval zemřelého tátu. Uvědomila jsem si, že život je krátký na to, aby ho člověk trávil s lidmi, kteří mu nic nepřináší.

Spřízněná duše


Dalším velkým okamžikem bylo setkání s mým životním partnerem a následně i současný život s ním. Během vzájemného poznávání jsme měli možnost spolu navštívit kurz, kde jsme se společně dozvěděli spoustu nových a pro nás velice zajímavých informací o automatické kresbě, čakrách, jemnohmotných energiích a spoustě dalšího. Lektorka nás zavedla do krásných meditací, kde jsme odkrývali své obavy a sny. Do té doby jsem vůbec netušila, že něco takového existuje. Při jedné z meditací, jsme obdrželi přístup k energiím a zažili jsme dosud nejkrásnější a nejsilnější meditaci.

Jemnohmotný svět


Tato událost u mě spustila zájem o duchovno, meditace, jemnohmotné energie a vše co se toho týká. Díky meditacím, energiím a také soustavné práci sama na sobě, jsem si vyřešila nedořešenou záležitost s mým tátou z dětství a dokázala mu odpustit. Dokázala jsem se smířit se smrtí dědečka, která mě trápila již několik let. Pochopila jsem, proč jsem tak nervózní ze svého bývalého šéfa v práci. Dokázal mě vždy tak jednoduše rozhodit, a já se naučila, aby tomu tak nebylo. Zjistila jsem, že není třeba při bolesti hlavy si vzít prášek, ale že to lze zvládnou i jinak.

Sbohem andílku


Na mé cestě životem mě také velmi ovlivnila ztráta nenarozené dušičky, která uvnitř mě řadu měsíců rostla. I když se mě dotkla „jen“ na pět měsíců, ovlivnila mě do konce mého života. I v této pro mě dosud nejtěžší životní situaci mi kromě podpory partnera a rodiny pomohly techniky, které jsem se naučila. Díky mluvení, meditacím, automatické kresbě, dalšímu vzdělávání a zařazením reflexní terapie do života jsem se dokázala vrátit do života v pro mě překvapivě krátkém čase a zpracovat alespoň největší část strachů  s tím souvisejících. I když je to ještě teď po letech stále cesta, po které kráčím. Jako druh určité terapie jsem založila i tento web.

Vítej princezno


Dalším průlomem bylo narození naší malé princezny, která mě, od té doby, co vykoukla na svět, naučila již spoustu nového. Po narození mě dost často nutila zacházet za hranice vlastních fyzických a psychických sil, a to otevřelo řadu nových témat. Hlavně to, jak se naučit najít a vytyčit si své hranice. Začala jsem využívat k získání trpělivosti a psychické rovnováhy aromaterapii, jógu spojenou s meditacemi, a učila se hledat čas jen sama pro sebe, i když to byly třeba jen chvilinky.

Tělo se brání kolotoči povinností


Po návratu do práce z mateřské „dovolené“ jsem se v kolotoči povinností opět učila hledat a nastavovat si své hranice. Bohužel se mi to moc nepodařilo a po necelém roce mě na dlouhou dobu zastavily různé zdravotní problémy. Bylo to velmi náročné období, při kterém mi nejvíce pomáhalo odpočívat, nebát si říci o pomoc mým nejbližším, ale i odborníkům. Zároveň mi velmi pomáhalo začít se učit překonávat strach ze smrti, napojovat se sama na sebe a vnímat, co mé tělo i má duše potřebuje.

…a nyní


Teď prostě žiju 🙂 Dýchám, vidím, chodím. Vnímám krásu přírody. Vnímám lásku své rodiny. Snažím se pracovat tak, aby to nezhoršovalo můj zdravotní stav. Svého života si opravdu vážím. I když někdy zažívám těžké a složité situace, ať už v práci, se zdravíčkem, nebo ve vztazích s ostatními lidmi, prostě žiju. O tom všem ten běžný lidský život je. A snažím se si to připomínat i v těžších chvílích.

A konečně mi došlo to, že radost si opravu potřebujeme hledat sami v sobě a ne v druhých lidech. A já tu svojí už našla. Prozatím jsou to kolektivní a osobní výklady karet, zatím jako koníček. Uvidíme, co to bude za rok 🙂 Věřím, že takových radostí mi bude chodit víc a víc.

Děkuji za dočtení až sem. Pokud byste měli potřebu mě kontaktovat můžete na e-mail pavlina@prosvoudusi.cz.

Přeji krásný den

Pavlína

Přejít nahoru